Jde o oznámení protiprávního jednání, které naplňuje znaky trestného činu nebo přestupku a o kterém se oznamovatel dozvěděl díky svému zaměstnání či obdobné činnosti. Obdobnou činností se rozumí služba, činnost OSVČ, výkon práv spojených s účastí v právnické osobě, výkon funkce člena orgánů právnické osoby, správa svěřeneckého fondu, dobrovolnická činnost, odborná praxe, stáž nebo výkon práv a povinností vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb.

Samotný název whistleblowing pochází z anglické fráze to blow a whistle (překl. zapískat na píšťalku). Odtud pak i pojem whistleblower. Ten označuje osobu oznamující své podezření. V rámci ČR se používá slovo oznamovatel. Obdobně pak místo whistleblowingu můžeme v tuzemském prostředí použít slovo oznamování.

Problematiku řeší Evropská Směrnice o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Ta v podstatě nařídila jednotlivým členským státům EU, aby obdobná pravidla zavedla i v rámci svých právních řádů. V současné době Poslanecká sněmovna řeší návrh zákona o ochraně oznamovatelů, který musí být přijat nejpozději do data 17. 12. 2021. To se bohužel nestalo a na přijetí zákona tak v současné době stále čekáme. Směrnice však má již nyní přímý účinek.